Jak pečovat o koně

Hned po narození toho hříbátko od člověka mnoho nepotřebuje. Vše, od krmení až po výchovu, obstará klisna. I přesto je ale nutné kontrolovat, jestli hříbě správně roste a je po zdravotní stránce v pořádku. Pravidelnou kontrolu je třeba zajistit také u klisny, od jejíhož zdravotního stavu se odvíjí i dobré prospívání hříběte.

Názorů na odchov hříběte je spousta a každé zvíře vyžaduje jiný přístup. Některá hříbátka prožijí rané dětství v boxu s matkou, jiná jsou od narození na velké pastvině vychovávána celým stádem. Při fungování hříběte ve stádě je vždy velmi důležité myslet především na jeho bezpečí. Pustit je s matkou do malého výběhu plného neznámých koní nemusí dopadnout vůbec dobře. Zkoušejte postupně socializaci s klidnějšími členy stáda, abyste zamezili špatným zkušenostem, které by mohly ovlivnit chování koně v jeho dalším životě.

Přístup k výcviku se liší chovatel od chovatele. Někteří začínají několik dní po narození hříběte, jiní čekají 2 až 3 roky, než mohou mladého koně osedlat a začít s výcvikem pod sedlem. Žádnému hříběti ale neuškodí, když se již v útlejším věku seznámí s ohlávkou, chozením na vodítku, s lidským dotekem, čištěním, zvedáním nohou a vybíráním z kopyt. Pro správný vývoj kopyt je také důležité pravidelné strouhání. Od stavu kopyt se odvíjí celý postoj koně. V průběhu prvních šesti měsíců jsou chyby snadno napravitelné, později už se s postavením kostry pracuje hůře. Každého půl roku by se hříbě mělo odčervit. Neměla by chybět ani základní vakcinace.

Zhruba ve dvou měsících hříbě začíná ochutnávat seno či trávu a postupně přechází z mateřského mléka na pevnou stravu. V tomto období je možné pomalu přidávat příkrmy v podobě nejrůznějších granulí, které jsou uzpůsobeny jejich speciálním požadavkům na živiny.

Hlavním cílem rané výchovy hříběte je, aby se naučilo, že kontakt s člověkem a ostatními koňmi je příjemný. To zajistí, že jeho další výcvik bude snadný a úspěšný.

Remonta je mladý kůň, který se začíná učit, jak vypadá pravidelná spolupráce s člověkem. Je důležité začít prací ze země. Kůň se seznámí se základním vybavením jako je sedlo, podsedlová deka či uzdečka, pomalu si zvyká na svou pracovní náplň, na odloučení od stáda a na to, že mu někdo sedí na zádech. To může být zpočátku děsivé, protože člověk sedá do míst, kam se na koně v divoké přírodě vrhá predátor. Celý proces obsedání a prvních jízd je jak pro koníka, tak i pro samotného jezdce o hodně jednodušší, pokud je mladý kůň dobře socializovaný a zvyklý na spolupráci s člověkem. Předtím, než koni dáte první udidlo, je vhodné, aby jeho chrup zkontroloval koňský zubař a obrousil případné výrůstky, které se na zubech přirozeně tvoří. Výrůstky jsou totiž v kombinaci s udidlem pro koně velmi bolestivé a mohou znesnadnit výcvik.

Pro koně začínajícího s tréninkem je velmi důležitá správná výživa. Stravu složenou ze sena a trávy je dobré doplňovat o nejrůznější granule a ostatní přípravky, které zaručí vyvážený příjem živin. Nezapomínejte ale, že méně je více, a že doplňky stravy není vhodné příliš překombinovávat. Pro inspiraci ohledně doplňků stravy si můžete přečíst náš článek Jak vybrat doplňky stravy pro koně.

Ať už remonta pokračuje ve specializaci k drezuře, parkuru, westernu nebo jiné disciplíně, na začátku je trénink téměř totožný. Kůň se učí reakci na holeň a na otěž, jak se pohybovat s jezdcem na zádech a jak se jím nechat vést. Práce musí být vždy úměrná jeho věku a zralosti, protože každý kůň se po psychické i fyzické stránce vyvíjí jinak rychle. Společná práce by nikdy neměla jít proti vůli zvířete, nebo v něm dokonce vzbuzovat strach. Vzpomínky na obsednutí a první jízdy má kůň uložené hluboko v paměti, je tedy třeba dbát na to, aby byly pozitivní a neztěžovaly budoucí spolupráci koně a jezdce.

Pokud neslouží pouze k chovu nebo nemají jiné specifické využití, stráví většina koní velkou část svého života aktivně pod sedlem či v zápřahu. Ať už zvíře najde uplatnění jako závodní kůň nebo je hobby partner na vyjížďky, je pro něj důležité, aby byla práce co nejpravidelnější, různorodá a přizpůsobená jeho dovednostem a schopnostem.

Pro udržení dobré kondice je nezbytná pravidelná fyzická aktivita. Pohybová aktivita má mnoho benefitů, udržuje srdce a plíce v kondici a napomáhá dobrému stavu kostí a kopyt. Pokud nemáte čas s koněm pravidelně pracovat, měl by žít na dostatečně velké pastvině, na které si pohyb částečně zajistí sám. Každý kůň by měl volný čas trávit ve stádě. Společnost ostatních koní je velmi důležitá pro psychickou pohodu zvířete, která zajišťuje, že spolupráce s člověkem bude snadnější a příjemnější, a přinese kýžené výsledky. Trénink samotný by měl být co nejpravidelnější, aby se kůň správně nasvalil. Jednorázové dlouhé vyjížďky a neúměrná krátkodobá námaha mohou zapříčinit špatnou stavbu těla, nerovnoměrné osvalení a následné zdravotní problémy.

Pro spokojenost zvířete v tréninku je nezbytné dobře padnoucí vybavení. Pozornost je třeba věnovat výběru každého kousku výbavy, ať už jde o uzdečku se správnou velikostí udidla, správnou velikost dečky či správně pasující sedlo. Jakýkoliv nekomfort dokáže i přeježděnému mazákovi rychle zprotivit ty nejsnadnější tréninky.

Kůň v zátěži by měl dostávat odpovídající výživu, aby si udržel ideální hmotnost a netrpěl podvýživou ani nadváhou. Krmná dávka je pro každé zvíře individuální dle úrovně námahy, kterou vykonává. Denní porci lze obohatit o nejrůznější pamlsky. Je ale dobré dát si pozor na to, aby kůň nezačal žebrat a nezvykl si, že může člověka při žadonění o odměnu převálcovat či kousnout.

Při péči o koně jakéhokoliv věku byste neměli zapomínat na pravidelné očkování, odčervení a každoroční kontrolu zubů. Dobře přeježděný a správně ošetřený kůň může zůstat zdravý a jezdecky aktivní až do velmi vysokého věku.

Ani kůň ve starším věku nemusí přestat být jezdecky činný. Právě naopak, pokud zvíře celý život poctivě pracovalo, odsunout jej v dobré víře na pastviny a nechat jej, ať si užije stáří a důchod, může znamenat velký šok a stres. Problém může nastat obzvláště v případech, kdy kůň stráví celý život v boxu, kovaný a dekovaný, a najednou má být ve venkovním režimu 24/7, bosý a bez deky. Spoustě koní takový přechod nemusí vadit, najdou se ale jedinci, kteří prudkou změnu neustojí a mohou to odnést mnoha zdravotními problémy, jako jsou abscesy v kopytech či problémy s termoregulací. Zdravotní stav koňského seniora odráží to, jaká péče mu byla poskytována v průběhu života. Pokud měl například pravidelně udržované zuby, nejspíše bude mít i ve stáří stále poměrně kvalitní chrup a tudíž bude lépe přijímat potravu a bude si snáze držet hmotnost.

Při ježdění na starším koni je třeba brát vždy v potaz jeho věk a tělesnou kondici, je ale důležité dopřávat koni pravidelný pohyb. Na starší koně by měli sedat jen lehčí jezdci, je také možné vodit je na procházky v ruce, nebo se s nimi věnovat lehčím pracem ze země.

Pro koňské stařečky je celý roční cyklus mnohem náročnější než pro mladá zvířata. Na jaře a na podzim hůře nesou línání. K ulehčení tohoto období je možné přidat do krmení biotin či lněné semínko, které přispívají k lepší výživové kondici a podpoří rychlejší výměnu srsti. Staří koně přes léto hůře snášejí vysoké teploty a potřebují místo, kam se mohou skrýt před sluncem a horkem. Nejnáročnější je ovšem pro koně-seniory zimní období. Špatně zvládají dlouhé mrazy i chladné vlhké teploty okolo nuly s ledovým větrem a mokrým sněhem. V zimním období ocení deku i koně, kteří se celý svůj život obešli bez ní. Ušetří díky ní velké množství energie, kterou by museli vynaložit na pouhé zahřátí těla. V zimě je také možné zvýšit objem krmné dávky a soustředit její složení na přibírání, aby kůň v důsledku malého příjmu a velkých výdajů neztrácel na váze. Pokud má starší kůň pravidelný pohyb, dobrou péči a kvalitní stravu, může být věrným parťákem i v pozdním věku.

Péči o zvíře není radno podceňovat v žádném stádiu jeho života, ať už jde o novorozené hříbě nebo zasloužilého závodníka. Vnímejte potřeby svého koně a dopřejte mu péči, kterou potřebuje a kterou si zaslouží, aby vás mohl doprovázet co nejdéle!